Zabili Davida, parchanti!

David Rath. Muž kontrastů. Z odborového předáka se stal prezidentem profesní komory bílých plášťů. Jako politik otočil kormidlem svého myšlení o sto osmdesát stupňů, z člena ODS se stal vysoce postavený komunální politik a poslanec za sociální demokracii. Z bojovníka proti korupci stíhaným korupčníkem. Co když je ale všechno jinak? Co když Davida (politicky) zabili jeho konkurenti?

Česká politika je stoka plná špíny. Kdo jde do politiky, nejde tam většinou hájit zájmy voličů, ale jde vydělat. Získat kontakty. Najít dobře placené hnízdečko v nějaké té správní radě polostátních a státních firem. To bylo samozřejmě vždycky. Ale nikdy si politická elita nepřipadala tak beztrestná, nikdy tolik nemlaskala, když se cpala z veřejných statků (ze kterých dnes zůstávají tak leda ostatky).

Tragikomický případ Davida Ratha je nádhernou ukázkou tohoto společenského marasmu. Ale opravdu se všechno stalo tak, jak se objevuje v médiích?

Na začátek říkám - David Rath je mi jako člověk velmi nesympatický a jako politik lhostejný. Egocentrik s potřebou dokazovat, co všechno pro lid ve svěřeném lénu učinil, je hloupý egocentrik. Nejde mi ale na rozum, že by byl natolik hloupý, že by se nechal chytit se sedmimilionovým úplatkem a že by si doma pod podlahu schoval dalších třicet českých na stole.

David Rath se k obvinění vyjádřil zatím pouze jednou, prostřednictvím krajské mluvčí. Říká, že si z návštěvy odnesl krabici vína a že když ho zatýkali, s úžasem hleděl, jak se místo vína z krabice sypou pětitisícové bankovky. 

Určitě se nebudu Davida Ratha zastávat, ale - co když se skutečně stal obětí virtuální reality? Co když si skutečně myslel, že domů nese láhev vína? A co když pak při domovní prohlídce se stejným úžasem zíral na díru v podlaze a peníze v ní? Na díru, o které něvěděl?

České pravici hrozí, že ji v parlamentních volbám převálcují socialisté, kteří by mohli získat tolik hlasů nespokojenců mezi voliči, že by vládli sami. Co když je "akce Rath" jen českou obdobou "vrtěti psem", která má ukázat, že špína není jen napravo, ale i nalevo? 

Zopakuji. Davida Ratha nemám rád. Nemám vlastně rád žádné politiky. Beru je jako nutné zlo, bez kterého to asi nejde. Frašky kolem Alexandra Vondry nebo Víta Bárty člověka naučí brát mnohé s rezervou. V případě Davida Ratha bych doporučoval brát s rezervou téměř vše. S největší pravděpodobností si totiž politické gangy vyřizují účty.